Putováni po Rychlebských horách

Mezinárodní putování 9. – 12 .8. 2010

Den první - pondělí 9. 8. 2010

Slovíčko na den: Traktor

 Naše putování začalo na autobusové zastávce v Kameničkách (Jeníkově), kde jsme se v 6:14 se všemi svými zavazadly nalodily. Následná cesta vlakem do Pardubic proběhla ve znamení pospávání. V Pardubicích jsme vzaly místní hypermarket útokem a vyplnily jsme poslední zbytky prostoru v našich batohách, teď už se do nich nevešla ani myš. Další část cesty vedla do Zábřehu na Moravě, potom do Lipová Lázně a nakonec do Javorníku ve Slezsku. Čím víc jsme se přibližovaly cíli, tím nižší byla kvalita vlaků. V Javorníku jsme si koupily pár pohledů a taky Míšu. Moc jsme si na něm pochutnalyJ. Pak už jen autobusem do Bílé Vody a naše putování mohlo začít.

Napojily jsme se na červenou a byla tu vskutku zajímavá cesta. Míjely jsme samá netradiční místa, jako třeba psychiatrickou léčebnuJ. Dnešním cílem se stala Borůvková hora. Povečeřely jsme na odpočívadle u Růžence a pak se vydaly po státní hranici s Polskem k našemu cíli. Celkem jsme urazily 9,5 km a i když nás cestou potkaly dvě přepršky, tak jsme si z toho nic nedělaly, protože jak praví 11. skautský zákon: Skaut je nepromokavý. Na Borůvkové hoře jsme rozbalily stany a těšily se na ráno, jak se z rozhledny pěkně podíváme do kraje. Přespaly jsme na pěkném plácku, a až ráno jsme zjistily, že jsme přespaly na polské straně hranic.

 Den druhý - úterý 10. 8. 2010

Slovíčko na den: Zetor

 Probudily jsme se do nádherného rána, a i když jsme ze stanu byly ještě trochu zkroucené, rychle jsme se protáhly, nasnídaly a s chutí vyrazily na další cestu.

První zastávka byla po modré ve vesnici Travná, kde jsme chtěly dokoupit zásoby. Hned na kraji jsme objevily nádhernou kapli Panny Marie Lurdské s léčivým pramenem a umělou jeskyní. O kousek dál byla plastická křížová cesta. Doplnily jsme vodu a šly hledat obchod. Lehce překvapeny jsme zjistily, že i když má Travná obrovský impozantní kostel (skoro katedrálu) a asi 400 obyvatel, nenajde se v ní jediný obchod. Po sečtení našich současných zásob jsme ale s klidem shledaly, že se bez nákupu obejdeme a s chutí vykročily do kravské ohrady s elektrickým plotem a cca 30 krávamiJ. Nasadily jsme proto ostřejší tempo a brzy jsme měly Travnou i krávy daleko za sebou. Oběd jsme si daly Na Rozhraní a řešily jsme, jestli jít po zelené rovnou na Rychleby (6 km), kde jsme měly dnes spát, nebo po modré přes kopec Koníček, rozcestí U Buku a Račí potok (12 km). Rozhodly jsme se pro delší cestu a dobře jsme udělaly. Na Koníčku jsme našly obrovské množství obrovských borůvek a tak jsme si jich pár hned natrhaly do ovesné kaše, kterou jsme měly druhý den k snídani. U Buku jsme si daly svačinu a po pár kilometrech po odporné asfaltce jsme se hrdinně vyškrábaly na zříceninu Rychleby.

Tam jedna skupina začala vařit večeři a druhá se vydala na okruh po červené, z Rychleb na Čertovy kazatelny na vyhlídku, odtud ke kapli sv. Antonína pro vodu, pak po zelené k Tančírně a odtud do Račího údolí, kde jsme se naprosto luxusně umyli v Račím potoceJ. K večeři jsme měly vynikající těstoviny s tuňákem. Také jsme si z jedné části zříceniny udělaly věšák a sušily zde naše plavky. Taky jsme si roztopily táborák, ale byly jsme už tak utrmácené, že jsme radši brzo zalehly a spaly. Není divu, měly jsme za dnešek v nohách 17,5+5,5 km.  Ovšem že jsme byly na zřícenině, tak za chvíli přišla strašidla v podobě neznámých trampek a strašila nás až do 6:00 ráno, kdy se jako zázrakem vypařily.

 Den třetí - středa 11. 8. 2010

Slovíčko na den: Simulátor

             Dneska nám opět počasí přálo, a tak po výborné ovesné kaši s borůvkami z Koníčku jsme opět vyrazily vstříc novým zážitkům. Nejdřív jsme šly po červené do Červeného dolu, do kterého se kupodivu šlo do kopceJ. Odtud jsme se přesunuly do Nových Vilémovic, kde jsme od jakési hodné paní načerpaly vodu, a u pomníku jakéhosi zastřeleného pána jsme si daly výborný obědJ. Následující cesta mířila do Hraniček, kde byly nádherné výhledy a mnoho krásných polorozpadlých baráčků. Už lehce vyřízené jsme se doplazily na vrchol Špičák (957 m n. m.), který až na svou výšku a vůbec žádný výhled nebyl ničím zajímavý, ale cestou dolů jsme potkaly dva skauty z České Třebové.

            Pod Špičákem jsme si řekly, že jsme drsný a ještě drsnější, a vyrazily na Nýznerovské vodopády, které jsme správně měly zdolat až druhý den. Po žluté jsme šly na Břidličný vrch a k prameni Peklo, kde jsme potkaly sympatickou rodinku, se kterou jsme jely vlakem. Od Pekla jsme měly jít Pod Chlum. Zjistily jsme, že ten, kdo značil vzdálenosti mezi Peklem a Chlumem byl asi už hodně unavený, protože z původního 1,2 km se vyklubaly krásné 3 km a to takovým terénem, že jsme málem zdechlyJ. Pak už jsme se opravdu jen plazily, ale statečně jsme se doplazily až k vodopádům. Tady jsme se vykoupaly pod vodopádem, navečeřely se a z turistického přístřešku jsme si udělaly luxusní bejvákJ. Večer jsme si povídaly a s obrovskou radostí zjistily, že už nebudeme děti, ale vedoucí. Byli jsme z toho tak unešené, že jsme skoro ani nespalyJ.

Den čtvrtý - čtvrtek 12. 8. 2010

Slovíčko na den: Beton Merlo

             Dnes jsme se smutkem zjistily, že naše putování finišuje. Posnídaly jsme ovesnou kaši a chleba s marmeládou a vyrazily do Žulové. Po cestě jsme potkaly krásného šnečka a holubník hlídaný kozouJ. V Žulové jsme nakoupily jídlo na cestu a samozřejmě si koupily MíšuJ. Pak jsme se vydaly na nádraží a odtud krásně unavené domůJ.

Závěrem

Hlášky: Chudááák!

            Míšou to všechno začalo a Míšou to všechno skončilo.

            Haf.

Celkem jsme ušly 9,5+17,5+5,5+19+6  = 57,5 km